Přes zimu jsme se domluvili, že společné pěstování zkusíme. Měli jsme k dispozici asi 1000 m2 na jaře zoraného políčka v mírném západním svahu. První společný počin byl březnový kompost ve tvaru sopky (prý lépe nasává energii a rychleji tleje), na který jsme nasbírali koblížky v nedalekém koňském výběhu. Doplnili jsme ho pilinami z truhlárny, abychom ten koncentrovaný dusík trochu naředili.

V dubnu, po orbě, začalo pletí šťovíku a pýru a dále setí a sázení. V první rundě to byly ředkvičky, špenát, mrkev, kopr, česnek a cibulka. Orientaci v již nasetých řádcích (ne vždy se selo organizovaně) usnadňovaly dřevěné kolíky s popisky. Holky pilně ve skleníku a za okny předpěstovávaly první tisícovku sazeniček v hliněných kostičkách z kompostní zeminy, které vytvořily v novém nerezovém "kostičkovači". Na konci dubna jsme, ve velkém počtu, s vatrou hned vedle našeho pole, oslavili čarodějnice, májku, beltine.

Hned poté, na začátku května (kvetli pampelišky - to je důležitý ukazatel pro vhodnost termínu), jsme se Šáchovými a s  dalšími nadšenci roubovali na poli i v sadu Na Šenku rouby z místních dožívajících hrušní a jabloní na dříve vysázené, malé podnože. Bohužel se u mnoha jabloňových podnoží teprve při roubování zjistilo, že jsou to slivoně... 

Setí a sázení pokračovalo v květnu a červnu v plném proudu, trošku neorganizovaně, jak kdo měl čas a chuť. Rukola, vodnice, tuříny, další žlutá, bílá i červená cibulka, červená řepa, pastyňák, další řádky mrkve - obyčejné, žluté a kulaté mrkve, dokonce pokusně i za pomoci papírové semínkové pásky. Na pole přišly první sazeničky salátů (dubáčky, ledové, římské, kadeřavé, červené,...) a mangoldů. Také řádek letních a zimních pórků. Dále bílé a červené zelí, kapusty, vše na zkoušku zamulčované slámou. Ke kráse přispělo i 50 sazeniček levandulí, původem z Drahotěšic. Vše začalo zelenat a bujet a bylo třeba protrhávat řádky s malými rostlinkami mrkve, ředkviček, řepy, petržele,... což jsme stíhaly jen částečně. O několik nasetých druhů jsme tak přišly, především o petržel a část červené řepy. Na spodní části políčka do hrubek zasázela Martina zkušebně brambory. Na čerstvý kompost z loňska, do hnízd z vyzrálého kompostu, holky nasázely větší sazenice cuket, dýní i patizonů. Kompost na louce vedle pole trpěl větší invazí slimáků, od které souvisle zorané a osluněné políčko zůstalo ušetřeno. Přesto dost větších a silných rostlinek slimáky přežilo. V červnu byly na poli už byly ke snědení ředkvičky, špenát, jarní cibulka, saláty, kopr a koriandr.

V červenci a srpnu byla sezóna v plném proudu a my nestíhali pole obhospodařovat. Bylo také potřeba kosit na všech frontách, všude po Hodonicích, i pod elektrickým ohradníkem, kterým máme políčko oplocené proti divokým prasatům, srnkám a zajícům. Občas jsme se sešly po dvojicích i nebo i větších skupinkách k nekonečnému plevelení. V polovině července nám notně vypomohla desetičlenná skupina mladých lidí z hnutí Brontosaurus, kteří tu skoro týden tábořili v teepee a pomáhali zvelebování Hodonic. Krom vyřezávání stezky v bývalých Hodonicích, opravy cesty a plevelení lebedy šlo i o sbírání larev mandelinek z bramborové nati. Na poli už byly v červenci ke snědení cibulky, česnek, vynikající mrkev, saláty, lupeny, kopr, koriandr a hrášky, v srpnu přibyly také fazolkové lusky, mangoldy, fenykl a první řepy. Postupně rostoucí bílé a červené zelí, zamulčované slámou, nám kompletně zakryl vzrostlý oves, který z mulče překvapivě rychle vzešel. Takže tudy cesta nevede...

Z počáteční skupinky nadšených začínajících pěstitelek jsme vydržely v plné sezóně čtyři, které jsme se věnovaly poli alespoň 1x týdně. V tento čas bylo hodně zeleniny navíc a my ji směňovali za kdeco, třeba za mléko, vajíčka nebo rajčata a papriky (na které je u nás drsnější klima). V srpnu jsme začaly jsme sklízet česneky a první cibuli a sušit je na půdě k uskladnění na zimu. V polovině srpna proběhl tradiční "Víkend pro Hodonice" V sobotu setkání převážně s německými rodáky. V neděli den soběstačné kultury s přáteli Hodonic, exkurse na políčko, workshop o vykuřovadlech, oheň, posezení a večerní muzika.

Martina nezáhálela v plánování zimní zeleniny a na přelomu srpna a září sela další lupení (rukolu, hořčice, mizunu, špenát), ředkvičky, ale také sazeničky kapusty (toskánské, růžičkové), kadeřábku, pakchoi, salátů, fenyklů. Stále bylo třeba plevelit zarostlé řádky a zároveň připravovat plochy k osázení pro zimní zeleninu. K odběru byl trvalý přebytek mangoldů, jakož i dostatek většiny zeleniny. Dozrávaly poslední žluté cukety, první patizony a dýně hokkaido. Martiny brambory se povedly a kdo chtěl, mohl si opatrně, rycími vidlemi vyhrábnout. Na poli odkvétaly poslední vlčí máky, rmen, afrikány a levandule. Práce v září bylo tolik, že jsme nestihli ani tradiční kosení sadu Na Šenku.

Zato jsme si (asi 10 rodin s dětmi) koncem září užili společný samosběr brambor, tentokrát ne v Hodonicích, ale v Meziříčí, na poli místního biozemědělce. Po domluvě ze zimy bylo s námi počítáno a nasázen asi 200 metrový řádek brambor navíc. Ten jsme poctivě vysbírali do pytlů (dohromady asi 1 tunu) a zásobili se tak na zimu.

V říjnu a listopadu práce na poli znamenala převážně sklizeň. Krom zeleniny, co jsme sklízely celé léto, už pěkně narostly také pórky, žlutá mrkev, červená řepa, později sázená cibule a ředkvičky, fenykl, zelí, kapusta... a samozřejmě dýně. Ukázalo se, že komunitní řešení si žádá také uskladnění zeleniny. Díky 400 kg dýňovému daru (od spřáteleného externího pěstitele) a naší vlastní úrodě 4 vrchovatých koleček hokkaid jsme naplnili maximální skladovací kapacity v našich domovech (dýně potřebují sucho a teplotu nad 10°C, pak vydrží až do jara). Hokkaida se v tuto dobu rozdávala na potkání. Snažily jsme se ve slunných dnech ještě dosušit cibuli s natí a pletly z ní zlatavé copy (ty se také dobře uskladňují zavěšené na suchém místě a teplém místě). Do sklípků (v Deskách a Hodonicích) putovaly červené řepy. Vedly jsme debaty o uskladnění mrkve. Část jsme nechaly na poli a její vykukující části přihrnuli hlínou. Kořenům menší mrazíky neuškodí a mrkve bylo letos opravdu hodně. Část jsme si každá uskladnily dle sebe ve sklípku - v bedýnce, nebo zahrabanou v písku. V otevřeném sklípku v Hodonicích se osvědčilo uskladnění zeleniny v sudech (drží teplejší mikroklima a chrání proti myším). Odolná zelenina, jako zelí, kapusty, čekanka a pórky zůstala na poli, k odběru během zimy. Stejně tak i různé listy, saláty a ředkvičky, co nestihly dorůst, nebo být zkonzumovány.

V Deskách si půjčili štěpkovač. Část štěpky se dostalo i do Hodonic na pole. Zamulčovali jsme s ní řádek levandule, aby chránila kořínky před mrazem. Na podzim jsme stihli ještě společně naložit v Deskách káru plnou koňského hnoje a rozhodit ji na zatím nehnojenou, okrajovou část pole. Kompost by se měl otočit pod zem, aby se živiny neodvály do okolí, což jsme už nezvládly ... zima nás překvapila, stejně jako silničáře, na konci listopadu.

Jak už to bývá, přišla Vánoční obleva a na konci prosince jsme mohli dokončit, co jsme před mrazy nestihli. Třeba vyrýpat za země zbytek mrkve a uskladnit do sklípků. Nadchnout se do čekanky radiccio. Najít výborné ředkvičky, které na podzim vypadaly tak malé a smutné. Začít ujídat kapustu, zelí, kadeřábek a pórky a třeba i nedozrálý květák, co na nás čekal na poli. Užít si zbytků mangoldu, na který už člověk zase začal mít chuť. Udělat si vynikající čipsy z toskánské kapusty. Užít si zelenou petrželku do polévky. Dojíst saláty, které už další mrazy nezvládnou. 

Když člověk nevyžaduje přehnanou pestrost, dá se pěkně vyžít z vlastních zásob i přes zimu. Celý leden i únor kombinujeme doma brambory, cibuli, dýni (z teplého suchého skladu), mrkev, řepu, petržel a celer (ze sklípku), kapustu, zelí a pórek (ze zasněženého pole) a na dochucení kyselé zelí, nakládané trnky nebo houby. Máme-li chuť na moučník, upečeme si jablka (ze sklípku) nebo si dáme panáka aroniové šťávy (z mrazáku) se smetanou. Je to dobrý pocit, živit se vlastními výpěsky. Člověk jí s chutí a zapomene, kolik to dalo práce... Nutno říct, že už se zase těším na čerstvou zeleninu i na pospolitost společných chvil strávených na poli.